Životopis
napsal: Aleš Nevečeřal
Narozen 6.11.1872 v Chýnově
1885-87 reálné gymnázium v Táboře
1887-90 Akademie výtvarných umění /prof. Max Pirner/, po zjištění částečného daltonismu lekce sochařství na UMPRUM /prof. Maudr/, zůstal žákem Akademie
1891 – dostává stipendium Vojtěcha rytíře Lanny – Paříž Academie Collarossi – prof. Injalbert, styky s Maroldem a Muchou. Pařížské období – hledání vlastního výrazu, odmítání antiky, renesance i soudobého umění. Mystické duchovní zážitky (vnitřní hlas – realizace), přijímá určité prorocké povolání. Díky švagrovi Z. Braunerové Elemiru Bourgesovi zřejmě též v prostředí okultních bratrstev, snad i kontakty se zednářskou lóží
1892 - přestává navštěvovat Akademii Collarossi, tvoří v asketickém odloučení Díla – Golgota a Orba je naší viny trest Odebrání stipendia na zásah Myslbekův – generační názorový střet (později Myslbek svůj úsudek změnil). Návrat do Chýnova – zklamání.
1896 - Reliéf Zloba času naše věno Setkání s Juliem Zeyerem, práce na Krucifixu
1897 - styky s Katolickou modernou, veřejně vystupuje – přednášky Album Práce moje, to modlitby neumělé... (text Braunerová) Reliéf Výklad slova Madona
1898 - vstupuje do SVU Mánes . I. Výstava v Topičově salónu – první ohlasy a kladné kritiky staví „chaloupku“ v Chýnově
1899 - dokončuje Krucifix
1900 - seznámení s Otokarem Březinou – oboustranná inspirace a spolupráce -tři litografie k 2. vydání Březinových Tajemných dálek
Výstava Mánesa, Mánes ve Vídni
1901 - umírá Julius Zeyer práce na ilustracích k Rukám zasnoubení s Bertou Nečasovou
1902 - svatba
1908 - souborná výstava v kostele u sv. Martina ve zdi, putovní výstava po venkově, přednášková činnost Stavba budoucího chrámu v nás nákladem Meditací Model Národního pomníku pro Bílou horu
1910-11 - stavba vily v Praze na Hradčanech
1913 - čestným členem Umělecké besedy
1914 - odhalen Husův pomník v Kolíně
1917 - zakládající člen SČUG HOLLAR
1919 - druhé vydání Březinovy Hudby pramenů
1920 - přestoupil s celou rodinou do Církve československé
1922 - jubilejní výstava v Obecním domě (připravil Hollar)
1926 - nadživotní velikost Slepců (poprvé 1901, potom ještě dvanáctkrát) - odhalení pomníku J. A. Komenského před vilou - souborná výstava v Alšově síni v Praze (Umělecká beseda)
1929 - umírá O. Březina, práce na pomníku Tvůrce a jeho sestra Bolest
1931 - začíná Budoucí dobyvatele – stěžejní dílo 30. let
1933 – souborná výstava v Obecním domě (Hollar)
1934 - účast na mezinárodní výstavě církevního umění v Římě
1937 - Čs. Akademií věd udělena velká cena dr. Leopolda Katze za budoucí dobyvatele
1941 - 13.10 umírá
Základem Bílkova vyznání a uměleckého projevu je pocit lidské viny vůči Kristu a Bohu, nutnost očisty života a umění.
Klíčový význam v jeho myšlení i tvorbě je idea jeho Cesty – cesta člověka od zaviněného pádu zpět k prapůvodní jednotě. Je to cesta hledání, poznávání pravdy, očišťování, oběti, cesta, která se v jeho pojetí zvedá a zase klesá v secesní křivce mystické touhy po návratu. V jeho představě vyrůstá alej mohutných soch od Povětroně přes Ramu, Krišnu, Egypt po Mojžíše, starozákonní proroky až po první Kristovy učedníky. Zde vidíme jeho chápání mystické jednoty duchovní podstaty světa, proto Rama a Krišna a egyptská sfinga vedle biblických proroků. Proto mu byla těsná jakákoliv konfese, jeho chápání božství je nadcírkevní, plně se shoduje s okultními a mystickými směry 20. století.
Tuto vizi lidské Cesty vtělil Bílek do své přednášky Stavba budoucího chrámu v nás, Cesta ve své úplnosti však zůstala celoživotním snem (některá díla jednotlivě – Adam a Eva, Krišna, Mojžíš).
Po určitém zpozitivnění pohledu na umění a život /vliv Březiny, svatba, rodina/ vyjadřuje ve svém díle pozemský úkol člověka – být druhému bratrem, „zarůst do stromu bratří, kde rána je největší“.
Cíl naší cesty však zůstává v duchovní rovině, budoucí chrám, který v sobě stavíme, je chrám posmrtný, setkání s Kristem. Lidský život mu zůstává snem, skutečnost lidské existence je ve věčnosti.
Tyto své myšlenky ztvárnil uměleckým projevem - v plastice i v grafice, včetně malých exlibris.
Mnohé grafiky /stejně jako plastiky/ doprovází textem s e svým charakteristickým gotickým písmem.