Bílkova pamětní deska J. Čermákovi v Paříži

Impuls k tomu příspěvku jsem dostal před několika lety od paní Ivy Musilové, bývalé redaktorky Zpráv SFB. Když byla na dovolené v Černé Hoře a poznávala tamní reálie, musela nutně narazit na osobu malíře Jaroslava Čermáka (pokud neznáte jeho obrazy Černohorek, podívejte se do vyhledávače obrázků na internetu), o kterém se mj. dočetla, že mu byla v roce 1930 odhalena na avenue Wagram v Paříži pamětní deska, jejímž autorem byl František Bílek. A vyzvala mě, abych zjistil nějaké podrobnosti a hlavně, zda ještě existuje. Tímto tedy její přání plním a děkuji za zajímavý podnět.

Český malíř – realista a romantista – Jaroslav Čermák se narodil 1.8.1830 v Praze. Krátce studoval na pražské akademii u Ch. Rubena, ale již v 19 letech se „vydal do světa“. Po krátkém pobytu v Německu (Mnichov, Drážďany, Berlín a Düsseldorf) studoval malířství v Antverpách a v Bruselu. Jako horlivý zastánce myšlenky slovanské vzájemnosti podnikl v první polovině šedesátých let cesty do slovanských zemí, zvláště Černé hory a Dalmácie (v Černé Hoře se dokonce sám zúčastnil osvobozovacích bojů, a to u Cetinje v r. 1862). Ve druhé polovině šedesátých let cestoval po Francii a Itálii, až se v roce 1869 usídlil v Roscoffu v Bretani. Závěr života však prožil v Paříži, kde také 24.4.1878 zemřel. Přestože strávil většinu života v cizině, nejenže neztratil kontakt s Prahou, ale měl hluboké vlastenecké cítění, což ho vedlo k historickým motivům českých dějin, především z husitského období.

Vedle řady historických kompozic z českých národních dějin a z bojů Černohorců za svobodu, jimiž ve své době získal mezinárodní úspěch, vytvořil známé realistické maríny¹ z Roscoffu a interiéry selských jizeb z Bretaně a Dalmácie. Čermák jako první náš malíř 19. století prorazil provinciálnost českého prostředí, vyrovnal domácí vývoj s pokročilejšími trendy evropského umění a do českého malířství přinesl nové slohové podněty, jasné barvy i realistické cítění.

Méně je o něm známo, že byl nejen výborný malíř, ale také výborný sportovec, hbitý šermíř a jachtař – byl prvním Čechem, který absolvoval jachtařské školení (v sedmdesátých létech v belgickém Oostende). Během svého pobytu v Bretani zvládl náročné plavby v přílivové oblasti ostrovů Jersey a Gernsey. Vzbudil tím úctu ostřílených bretoňských rybářů, a ti mu svěřili riskantní úlohu, aby na své lodi pašoval knihy Victora Huga, které tehdy byly ve Francii zakázány [1].

Ve své době patřil Čermák k největším postavám evropského malířství, ale v Čechách, byl plně doceněn až se zpožděním. A to přesto, že mu bylo roku 1873 nabídnuto místo ředitele pražské Akademie. Z osobních důvodů však tehdy odmítl.

V roce 1928 (k 50. výročí jeho úmrtí) uspořádala Umělecká beseda v Praze Jaroslavu Čermákovi velkou retrospektivní výstavu a její Výtvarný odbor se již tehdy zaobíral myšlenkou odhalit tomuto malíři v Paříži pamětní desku. K realizaci se přistoupilo na základě podnětu, který vzešel ze slavnostního shromáždění, uspořádané na paměť padesátého výročí umělcovy smrti v roce 1929 na pařížské Sorbonně, které uspořádala československé kolonie ve Francii a kterého se zúčastnila řada důležitých hostů. Návrh, který tehdy přednesl kulturní referent pařížské kolonie Dr. Siblík, byl shromážděním nadšeně přijat. Bylo rozhodnuto, aby Čermákova památka byla uctěna deskou na jeho bývalém domě v avenue Wagram 128 [2]. Malý a útulný domek, který Čermák sám postavil a kde zemřel, přežil svého majitele skoro o půl století, ale protože se nenašel nikdo, kdo by ho pro účely československého umění koupil, byl v roce 1927 byl zbořen a na jeho místě vystavěl známý pařížský architekt P. Patout nový moderní dům pro Compagnie Financiére et Fonciére², který svou výškou osmi pater silně kontrastoval s okolními, ponejvíce rodinnými domy (dnes je tomu téměř naopak).

Ve Francii i v Čechách byly založeny přípravné výbory, jejichž členy byly mnohé významné osobnosti – v českém např. pražský primátor K. Baxa, dále prezident České Akademie prof. Zubatý, ministr L. Strimpl či dr. Zdeněk Wirth, dále představitelé českých uměleckých společností arch. Ot. Novotný, Jos. Šolovský, Václav Rabas, František Kupka, Viktor Dyk, dr. Lad. Pinkas a dr. Ot. Flanderka, předseda československé kolonie v Paříži. Protektorát nad slavnostním odhalení za Československo přijal ministr zahraničí E. Beneš a za Francii ministr školství Marraud [2].

Když výbor získal souhlas s umístěním desky od pana Rigala Ansousa, předsedy společnosti Compagnie Financiére et Fonciére, i architekta Patouta, obrátil se s žádostí o zhotovení desky na Františka Bílka. Poté, co byl Bílkův návrh³ schválen, zhotovil František Bílek reliéfní desku ze sliveneckého mramoru o velikosti 130 x 125 cm a síle asi 10 cm. Na desce je vedle reliéfu malíře francouzský nápis:

ICI S´ÉLEVAIT

LA MAISON

DU PEINTRE

TCHECOSLOVAQUE

JAROSLAV ČERMÁK

NE A PRAGUE 1830, MORT A PARIS 1878

QUI ORIENTA L´ART DE SON PAYS VERS LA FRANCE

(čili česky:

ZDE STÁVAL

DůM

ČESKOSLOVENSKÉHO

MALÍŘE

JAROSLAVA ČERMÁKA,

KTERÝ SE NARODIL ROKU 1830 V PRAZE A ZEMŘEL ROKU 1878 V PAŘÍŽI

A KTERÝ ORIENTOVAL UMĚNÍ VE SVÉ ZEMI SMĚREM K FRANCII).

K slavnostnímu odhalení desky došlo v Paříži o 11. hodině dopolední dne 20.listopadu 1930. Slavnosti, která pro sychravé počasí se konala v přijímacím salonu domu, byli přítomni osobně čestní předsedové čsl. vyslanec v Paříži dr. Osuský, francouzský státní podsekretář pro krásná umění Eugene Lautier, francouzský vyslanec v Praze Charles-Roux, dále předseda municipální rady pařížské de Castellanne, jihoslovanský vyslanec v Paříži Spalajkovič, starosta XVII. pařížského okresu Mildé, poslanec Scapini, zástupci uměleckých korporací, úřednictvo vyslanectví atd. [3].

Slavnost zahájil proslovem předseda pracovního výboru dr. Vratislav Černý z Prahy (zdůraznil, že tato deska je první deskou českému umělci v Paříži), dále hovořili představitel pařížské radnice de Castellanne, za československou vládu vyslanec dr. Osuský a za francouzskou vládu státní podsekretář pro krásná umění, E. Lautier [3]. František Bílek se tehdy osobně nezúčastnil, ale pražští účastníci mu ještě ten den poslali pozdravný telegram⁴.

Na paměť slavnosti tohoto odhalení vydala Umělecká beseda ve francouzštině malou Čermákovu monografii z pera Emanuele Siblíka (La peintre Jaroslav Čermák) a jako bibliofilii ve 300 výtiscích jako neprodejný tisk. Text doprovází čtvero reprodukcí Čermákových děl a fotografie pamětní desky, rodného domu v Praze a zbořeného domu Paříži [4]. Větší monografie vyšla také v češtině [5].

Deska je na domu, ve výšce asi 3 m, stále připevněna (osobně ověřeno naposled v květnu 2011), jsou na ni patrné drobné opravy. V domě dnes sídlí hotel Mercedes (adresa: 128, avenue Wagram; 75017 Paris), najdete ho na rohu ulic Avenue de Wagram a Rue Brémontier; avenue de Wagram vede od Vítězného oblouku směrem na sever. Nejbližší stanice metra je stanice Wagram na lince č. 3.

Poznámka: Na webu Společnosti Františka Bílka jsou k tomuto článku k dispozici další materiály: přepis podrobných dobových reportáží z Národních listů, archivní fotografie sádrového modelu desky, fotografie současného stavu domu a desky a podobizna J. Čermáka.

Literatura:

[1] Holý R. Od Rösslera-Ořovského po Konkolského. Přednáška na 40. setkání námořních jachtařů v Libštátě, 13.února 2010. Dostupné 28.3.2010 na http://cyk.cz/index.php?clanek=./plavby/lib10_zprava.

[2] Černý V. Ač zemřel, mluví. Národní listy, 13.listopadu 1930, II. vydání, str. 5.

[3] Anonym. V Paříži odhalena pamětní deska Jaroslavu Čermákovi. Národní listy, 21.listopadu 1930, II. vydání, str. 2.

[4] Jrm. Publikace na paměť odhalení desky Jar.Čermáka v Paříži. Národní listy, 26.listopadu 1930, II. vydání, str. 5.

[5] Černý V., Mokrý F.V., Náprstek V. Život a dílo Jaroslava Čermáka. Výtvarný odbor Umělecké Besedy, Praha 1930.

• Předchozí
• Následující